Skip to Content

Překročit práh

Kázání na Neděli Díkúčinění

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.'
Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.'
Řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.'
Ale Abraham mu odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!'
On řekl: 'Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.'
Řekl mu: 'Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"

Lukášovo evangelium 16:19-31

Když jsme vstupovali do kostela, museli jsme překročit práh. (Číst toto kázání na internetu je ovšem nízkoprahové, ba bezprahové). Práh je něco, co odděluje prostor uvnitř a vně. Můžeme ale také říci, že naopak tyto dva prostory spojuje. Je třeba ho překračovat...
Podobenství o boháči a Lazarovi, které nám Ježíš v dnešním evangeliu vypravuje, také mluví o prahu. O prahu, který se stal nepřekročitelnou propastí, protože nebyl překročen.
Je to práh domu, který odděluje bohatého muže a chudáka Lazara. I mezi námi a druhými lidmi často leží všelijaké prahy: mezi chudými a bohatými, mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi, mezi většinou a menšinami, mezi námi z bohatého Severu a chudého Jihu nebo mezi věřícími a "nevěřícími"...

I když vyprávění zní velmi působivě, není popisem toho, jak vypadají věci po smrti. Je to podobenství, které nám pomáhá pochopit, co je důležité teď a tady. Ježíš varuje: Pozor, i malý práh se může stát nepřekonatelnou propastí! Říká: Překroč práh, překroč svůj stín… Práh se totiž překročit dá, i když to znamená přemoci lenost nebo touhu nevidět, co se skrývá za mými dveřmi. Propast, která z odcizení boháče a chudáka vyrostla, ta se už překročit nedá.

Dělit se...

Dnes děkujeme za to, že máme co jíst a pít, do čeho se oblékat. Majetek, jídlo a oblečení – to je jistě Boží dar, za nějž máme být vděčni.
Ale právě: co znamená „být vděčný“? Děkovat Bohu. Vzdávat mu úctu a za všemi dary vidět Dárce, chválit ho ve všech jeho dílech. To nás chrání před tím, abychom dobré věci našeho života vnímali jako samozřejmost, ale také před tím, abychom si mysleli, že všechny ty věci opravdu máme, že nám patří: Hospodinova je země a vše, co je na ní. To, co máme, máme propůjčené, máme to dobře spravovat, těšit se z toho, ale také se o to dělit…

A to je výzva podobenství. Je to víc než oznámení, že se to jednou otočí: kdo se měl dobře, bude se mít špatně a naopak. Ježíš ta slova říká, abychom se podle nich zařídili dnes. Abychom udělali třeba malý krok, dokud je to krok přes práh – jednou z něj bude zeď, kterou už překročit nedokážeme. Je to podobné jako když Ježíš v blahoslavenstvích "gratuluje" chudým, milosrdným, plačícím, pokojným… To není chlácholení těch, kterým se nedaří, ale radikální výzva pro nás: buďte vy tím chudým, milosrdným, tichým jako jsem se jím stal já!
Že člověk něco má, není dáno slepým osudem ani jeho pílí. Je to dar a požehnání. Proto máme být připraveni se o to rozedělit s druhými, když je třeba. Protože víme, že jsme to sami dostali a že v tom náš život nespočívá.

Žijeme z Božího daru

Všichni máme nějaké zvláštní obdarování. Něco, proč nás tu Pán Bůh chtěl mít. Možná si někdy přijdeme jako chudáci a nadáváme na všemožnou bídu. Ale v podobenství jsou Ježišovi posluchači a učedníci těmi boháči! Kdyby nic jiného, dostávámě přece ujištění o Boží blízkosti, odpuštění hříchů, nový život ze křtu, Boží slovo a dar Ducha... A tak nikdy nemáme prázdné ruce, vždycky se můžeme podělit o to, co sami z milosti Boží dostáváme.

Bůh překročil všechny prahy a propasti, které nás od něj oddělují. Je to jeho dar. My bychom se k němu nikdy sami nedostali. Bůh se s námi rozdělil o vše. Nenechal nás za dveřmi, ale pozval nás v Ježíši Kristu do svého domu. Být křesťanem proto znamená být stavitelem mostů nad propastmi, člověkem "na prahu", který neodděluje, ale spojuje. Jen je třeba otevřít dveře a dělit se o to, z čeho sami žijeme.

Dobrý Bože, milosrdný Otče, děkujeme ti,
že jsi v tomto roce dal zdar práci pro náš vezdejší chléb,
a prosíme tě:
Dej, abychom celým svým životem nesli ovoce,
které od nás očekáváš.
Skrze Krista, našeho Pána.



story | about seo