Skip to Content

Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!

Kázání na text Mt 14:22 – 32, které v Kralovicích zaznělo v neděli 9. srpna 2020 o 9. neděli po sv. Trojici.

Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.

Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci viděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"

Petr mu odpověděl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!" A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!" Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi pochyboval?" Když vstoupil na loď, vítr se utišil.

V Českých Budějovicích v současnosti můžete najít na různých veřejných místech umělecké instalace. Oslovila mne ta u náplavky: stopy vedoucí po hladině… Autor v popisce přiznává, že ho mimo jiné inspiroval obraz Ježíše kráčejícího po vlnách, který si pamatuje od své babičky.

Moře je pro nás Středoevropany spojené s rekreací a koupáním na poklidných plážích. Málokdo zažil, jaké to je zažít bouři na širém moři. Vnímat jako Izraelci vodní hladinu nikoli jako pozvání ke koupání a osvěžení, ale jako hrozivou bránu do hlubiny zmaru a nicoty. Jako něco, co člověka bytostně ohrožuje, protože se odtud může vynořit cokoli neviditelného a co člověka může pozřít.

Proč vlastně Ježíš přiměl učedníky k tomu, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, když on ještě zůstal se zástupy, aby je propustil? Jistě proto, aby měl prostor a čas k osamělé modlitbě. Ale možná také chce, aby udělali nějakou důležitou zkušenost víry. Právě skrze jejich službu Ježíš nasytil zástupy. Mohli by si snadno říci, že něco dokázali, podlehnout kouzlu úspěchu.

A on je hned nato posílá přes jezero, na které se přižene silný vítr a vlny začnou loď zmáhat, mít ve své moci, právě ve chvíli, kdy už jsou daleko od břehu. Kdy není úniku tam ani zpět. Kdy jsou poddáni živlům bez jakéhokoli pevného místa pod nohama, bez pozemské opory. Kdy se zdá, že je zcela ovládne chaos a pohltí jícen smrti. 

Kým je pro nás Kristus a co je víra, to se skutečně ukáže nikoli v situaci pozemského zdaru, ale tehdy, kdy se nám začne chvět země pod nohama, pokud vůbec ještě o nějaké pevné půdě – jako zde – můžeme mluvit. Právě tehdy můžeme pochopit, že to, co za opory běžně považujeme, je velmi iluzorní a vratké. Je to zkušenost strachu a zmaru. Ohrožení smrtí a propadnutí beznaději. Vztaženo ke Kristovu příběhu: zkušenost Velkého pátku. A skutečně: do tohoto vyprávění se jistě promítá velikonoční zkušenost učedníků s Kristovou smrtí a vzkříšením. Právě když už se zdá, že bouře trvá celou věčnost, že noc zápasu s vlnami je strašně dlouhá a svítání nikde, kdy už učedníci možná ztrácí veškerou naději, něco se stane.

Nad ránem, o čtvrté noční hlídce, k nim Ježíše kráčí po vlnách. A tím začíná svítat, je tu rozbřesk nového dne a nové naděje. Ježíš kráčí po vlnách zmaru a smrti. Tyto síly jsou podmaněny, už nemají nad ním moc. Jde k učedníkům jako vítěz nad zlem, hříchem a smrtí. A když jeho novou podobu považují za přízrak, promluví k nim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se.“ A tohle říká Ježíš u Jana i nám: „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě mát soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět (J 16,33).“

Na té lodi je jeden, který se s tou obecnou útěchou nespokojí: Petr. Žádá cosi jako důkaz: „Jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ Není to ale rouhání ani opovážlivost. Petr chce udělat osobní zkušenost víry se svým Pánem. Nechce vidět nějaký zázrak. Nechce jen tak chodit po vlnách. Chce po vodách přejít k Ježíšovi. Touží po společenství a setkání s ním uprostřed bouře, na rozbouřeném moři. To po čem touží a co žádá také apoštol Pavel: „...abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních (F 3,10).“ Ono nikdy nejde jedno bez druhého: právě ve své slabosti člověk zakusí Boží moc, tváří v tvář smrti se mu zaleskne naděje evangelia, na sklonku dlouhé noci přijde svítání…

Petr dělá zkušenost a krok víry. Víra znamená přehodit nohu přes palubu lodi, které je sice vratká, ale představuje přece ještě jakou takous oporu. A vykročit na širé moře. Víra je chůze po hladině. Bez pevné opory pod sebou, jen s pohledem upřeným na Ježíše. A Petr ví, že dělá věc nemožnou: proto nejprve Pána prosí, aby mu poručil k němu přijít. Teprve na jeho „Pojď!“ vystoupí z lodi a vydá se na volný prostor. Jeho slovo ho nese.

To slovo je skutečné jako Ježíšova tvář, kterou má před sebou. Ale ani vlny a vítr neztratily nic ze své skutečnosti. Jakmile se člověk přestane soustředit na Kristovo slovo a začne se místo na něj dívat na to, co je kolem něj a pod ním, začne tonout. Máme vědět o moci zla, o moci smrti, o nejistotě a křehkosti, které k našemu bytí ve světě patří, ale nemáme se se jimi nechat fascinovat.

Víra a pochybnost však nejsou protiklady. Pochybující Petr se začne topit a volat k Pánu SOS. A Ježíš ho hned chytí za ruku a vytáhne. Jeho výčitka „proč jsi pochyboval“ vede Petra k tomu, aby si uvědomil svou malověrnost, ale tím může právě jeho víra růst. Víra není není hrdinství ani stoický klid, ale spolehnutí na Boží milost a záchranu, vědomí, že se sami – jako baron Prášil – za cop z bláta nevytáhneme…

„Když vstoupili na loď, vítr se utišil“. Když jsou učedníci s Ježíšem na jedné lodi, přichází utišení. Když víme, že Vzkříšený Ježíš je s námi, nalézáme pokoj navzdory zlým mocnostem, které jsou stále poblíž. Stále zůstává ono napětí: v světě máte soužení – ve mně máte pokoj. I když nejsme ze světa, jsme ve světě – ale jsme také ve víře v našem Pánu a on v nás.

Kéž i my prožíváme společenství s naším Pánem v těžkostech i útěše, kéž prožíváme vždy znovu jeho příchod do naší bezradnosti. Kéž pozvedáme své oči k Pánu a zanecháme na hladině toho, co zmítá tímto světem a často i námi stopy naší víry.

Bože, ty jsi s námi, i když tě nevnímáme v mocných znameních.
Osvoboď nás z našich úzkostí a strachu a pomoz naší malé víře,
abychom poznávali tvou blízkost a chválili tě skrze Krista, našeho Pána.



story | about seo